PROČ?
- POHNUTKA je jiskra daru. Je to pocit, chuť, múza, která se objevuje v člověku. Každý dar je navždy spojen s touto unikátní chvílí, kdy se zajiskřilo a objevil se nápad. Žádné dva dary nevznikly ze stejné prvotní jiskry. Každá pohnutka má vlastní odstín, hloubku, čas. Některé jsou si podobné, jiné kompletně odlišné. Různí lidé mají různé pohnutky.
- OBDAROVANÝ může být jen člověk, na kterého někdo myslí. Je veliké privilegium být v mysli druhých lidí. To ale nestačí. Dary dostávají ti, kdo se s lidmi setkávají, dávají svou pozornost, svůj čas. Ti, kteří vytváří pouto sounáležitosti.
- DÁRCE je hybatelem ideje daru, králem celého “proč”. V některých kulturách je zvykem se svým darem chvástat. Indiáni své dary schovají tak, aby je obdarovaný našel v pravou chvíli. Někde se kolem dárců vytváří příběhy zdánlivě bez hlavy a paty – ale s jistým kouzlem. Způsob předání je na dárci. V něm se zrodila pohnutka spjatá s obdarovaným. Důvod dát dar byl silnější, než dar nedat.
- DŮVOD vzniká, když si pohnutky všimne mysl. Ta už si důvod najde: “Jé, to se bude líbit! Když ne tohle, tak už nevím! Co udělat někomu radost? Nebo sobě, že jsem něco daroval? To pomůže mé milé kvést! To změní milému jeho vesmír!” Výjimečně důvod nevymýšlí dárce, ale trh, který v lidech vytváří pocit tlaku z představy, že dotyčný někoho potká a ničím ho neobdaruje. Společnost je pak jakýsi SuperDárce.
CO
- ŠLUPKA, v níž je dar zabalen. Jak na nás zapůsobí, když ho poprvé spatříme a uchopíme do rukou? Leskne se s mašličkou a stužkou? Možná je to houpací kůň? Někdo má slupky rád a někdo ne. Ale ten pocit, kdy možná už tak nějak tušíme, ale ještě úplně nevíme… To bez obalu prostě nejde.
.
- OVOCE je často jediná dimenze, kterou lidé vnímají. Co jsi dostal? Děti omlouvám – ty žijí v okouzlení světem a v okolní hmotě je posvátno samo o sobě. Dospělé neomlouvám:) Každá částice existuje v souvislosti s veškerou hmotou; nelze tedy nahlížet na jeden dar a nemít v povědomí jeho kontext s celým světem.
- EMOCE, která se objevuje u obdarovaného. Emoce, která doprovází dárce. Jsou v souladu? Nebo vytvářejí napětí? Schováváme se za slušnost nebo tradici obdarovávání? Vybuchneme radostí? Smíchem? Jak být při přijímání daru celistvý, autentický a zároveň nevytvářet dusno? Letos si můžu dovolit být trochu autentičtější a vytvořit zas o něco útulnější atmosféru.
- TRVANLIVOST nejen ve smyslu hmoty, tedy že například čokoláda fyzická pomine rychleji než čokoláda namalovaná, ale především trvanlivost zkušenosti. Byl zážitek z daru nezapomenutelný? Dám si čokoládu, uvolním se a napíšu píseň?
KDO
- FARMÁŘ je symbolicky ten, kdo se ujal vzniku darované věci. Může to být náš známý, co dělá opravdové pecky a moc lidí o něm ještě neví. Nebo naše neznámá, která potřebovala vydělat tolar pro celou svou rodinu.
- TRHOVEC může mít potutelnou nebo vznešenou tvář. ”Komu dávám své peníze? Šaškovi či králi? Hyeně či dobrotivci? Mystikovi nebo cynikovi?” Pozor na masky.
- DÁRCE se může pasovat na tvůrce daru a stát se přeneseně jeho “farmářem” i “trhovcem”. Násobí míru otisku své vůle. Ukazuje, kým je za hranicí hmotných věcí. Dává všanc sebe ve své tvořivosti. Každý dar ukazuje, kým jsme, na co myslíme, kdo je nám drahý, jak jsme pečliví. Není třeba něco vyrábět, abychom dali kus sebe. Můžeme darovat výlet na hrad.
- SVĚT je každým darem bez vyjímek ovlivněn. Navždy se změní obdarovaný, dárce a vše kolem nich. Jejich svět by byl nepředstavitelně odlišný, pokud by obdarování neproběhlo. Dary existují mimo čas a prostor, když problesknou do očí dětí, do radostných vět u večeře, do tajuplných paprsků pocitů držících koutky tvých rtů o něco výš aniž to tušíš.
.
.
Autor: Hynek Opolecký
Odborná spolupráce: Štěpán Kotouč a Štěpán Štochl
Napsat komentář