Silvestr, půst, corona a postel

Vánoce s rodinou měly podobný průběh jako roky minulé. Setkání, hodování, přípitky s téměř celou rodinou. Po ročním strádání jsme si spolu opravdu užívali. 

Pak mě rozzlobilo, když jsem se dozvěděla, že kvůli tomu, že je PES na pětce nemohu slavit Silvestr na psytrance party.

Rozhodla jsem se proto využít volných dní a naplánovala si pětidenní suchý půst od 29. 12. do 2. 1. Žádné jídlo, žádné pití, ani kapka vody. Tady jsou zápisky z mého tajného deníku:

Nultý den půstu: Večer piji poslední čaj z listů senny a zaječici na očistění střev. Už roky jím převážně raw stravu, takže se na půsty nepřipravuji, respektive, jsem na ně připravená. Večer mě přepadl znenadání značný bolehlav.

První den půstu: Máme odvézt babičku za její sestřenicí na sever Čech a potkat se s další částí rodiny. Je mi ale zle, bolest hlavy je šílená, do toho v krku jako kdybych měla střep a celé tělo bolí bolí. Teploměr ukazuje 38.6°C, táta aktivuje známé, shání domácí antigenní test z lékárny, který ukazuje pozitivní výsledek. Babičku nevezeme nikam. Půst jsem zahájila, ale kvůli bolesti a suchu v krku raději ještě piju vodu. 

Druhý den půstu: Najíždím na suchý půst. Ten den a hlavně noc je jeden z fyzicky i psychicky nejnáročnějších v mém životě. Nastává úplněk, přichází mi měsíčky a bolest hlavy přesahuje úroveň nesnesitelnosti. Myslím, že umřu. Co jsem komu udělala? Proč musím tak trpět? Fakt se snažím žít svůj život co nejvíc zodpovědně, jsem prospěšná ostatním lidem, jsem prospěšná světu… Ještě pár minut a na všechno se vyprdnu. Proč se snažit, když stejně dostávám takové ďahy? Ostrá bolest mi střílí do levé části hlavy a celou noc nejsem schopná usnout. Začínají mě zle bolet záda (asi kvůli měkké matraci u rodičů, doma spím jen na zemi vystlané dekami). Usínám v 9 hodin ráno s totálním vyčerpáním a odevzdáním…

Třetí den půstu: Probouzím se na Silvestra ve čtyři odpoledne a bolest hlavy je jako zázrakem ta tam. Bolest v krku není. Teploměr ukazuje 36.7°C. Tělo je v celku v pohodě. Naši mi přinesli lepší a hlavně tvrdší matraci. Protahuju se několika jógovými cviky a zbytek noci už mi je vlastně hej, jen kašel. Vstup do roku 2021 jsem si užívám s coronou v posteli a psytrance hudbou online. Vypadá to, že mám nejhorší za sebou.

Čtvrtý den půstu: Pokračuji v suchém půstu. Je mi lépe než včera. Zůstávám v posteli, ale jenom protože chci mít klid a být sama se sebou.

Pátý den půstu: Poslední den suchého půstu. Zítra budu pít, ale jen vodu, musím začít pomalu. Kašel se lepší, tělo je v pohodě.

První lednový týden jsem ještě zůstala u rodičů, protože s coronou postupně lehnul i táta a babička a prakticky celá širší rodina. Strejda, který byl už delší dobu nemocný pak umřel na oboustranný zápal plic a covid, který chytl v nemocnici. Během tohoto týdne jsem se postupně navracela ke stravě, cvičila jógu, začala jsem opět pít mladý ječmen a chlorellu od Green Ways, brát dračí krev a hlavně jsem si do krku stříkala Hynkův Kombucha sprej první pomoci. To mi pomohlo postupně utišit kašel. Babičce i tátovi jsem naordinovala tentýž sprej s hřebíčkem a ke každému jídlu kimchi od Hynka, aby měli probiotika.

Během ledna jsem pokračovala jednou týdně s jednodenními suchými půsty. Každý den držím přerušované půsty, které jsem protáhla z 16 hodin mezi večeří a prvním jídlem postupně na 18 hodin. Takže během dne jim jen 6 hodin (většinou mezi 14h a 20h), zbytek dne a noci mé trávení odpočívá.

Jak táta, tak 83 letá babička se z corony brzy zotavili a já se mohla vrátit do svého nynějšího působiště, kde se zbytkem týmu Vily Flora vytváříme společenství a eko vesnici.

Tento článek píšu měsíc po zkušenosti s coronou a musím říct, že tento měsíc byl vlastně jeden z nejlepších za poslední dobu. Zdravotně jsem plná síly, pětkrát týdně běhám ve sněhu 3-6 kilometrů, cvičím jógu a podílím se na mnoha aktivitách jak tady v rámci společenství, tak v rámci našeho Parku studií a reflexe Pravíkov a v rámci webu a aktivit Vily Flora.

Půsty jsou pro mě už léta medicínou číslo jedna. Hned v zápětí jsou Hynkovy Fermenty a Kombucha spreje. Nepřestává mě překvapovat, jak rychlým zázrakem mě dokážou postavit na nohy.